Psychosomatika pro laika
Psychosomatika pro laika a její historie v nejen – lidském? životě.
Po dlouhých desetiletích léčení pouhého příznaku nemocí a rozvoje chemických léků, se dnes konečně v tradiční medicíně ujala i celostní medicína. Pochopení nejen stavu nemocí a jejich léčby, ale hledání i příčiny nemocí.
Tato praxe, léčit nejprve duši a posléze teprve somatizování stavu duše tělem – nemocemi těla, pochází už z předvěků „našeho“ lidstva. Ale hlavně z věků čtvrté rasy na Zemi – Atlanťanů, a třetí rasy na Zemi – Lemuřanů, kteří dosáhli jako první skutečného hmotného těla. Oproti prvním dvěma rasám, co žily prvně na Zemi bez hmotného skupenství.
Nakousnutý koláč o rasách dokončím, ale nejprve je třeba se pověnovat naší hmotné schránce.
Tedy, co jsou to psychosomatika?
Je to stav minimálně na hodinovou přednášku a ne na pár slov. Budu se tedy snažit vysvětlit pojmy a k tomu přidám historii, na které jsou naše duše závislé.
Psychosomatika je věda. Je to nemocný stav těla a orgánů, nikoliv na základě buněčné – dědičné chyby v chromozomu. Tady jde o způsob bytí, nespokojenosti s vlastním životem a jeho nastavením a dlouhodobém fungování v určitém modelu, který jsme přijali, ale není náš vlastní.
Jde o stahování z osob rodinně blízkých a to zejména malými dětmi. To je kapitola sama o sobě, kterou dnes vynecháme. Ale hlavně jde o naše dospělé prožívání světa, tedy spokojenost našeho emočního zažívání s tím, co se nám děje. Schůdnost a toleranci k tomu, co se děje, aniž bychom si to přáli.
Chápu. Toto vysvětlení je složité uchopit všeobecně a umět využít v každodenním životě. Proto předám, pro dnes, základní pojem selského rozumu k pochopení somatizování těla.
Původně jsem hodlala napsat starou známou a funkční frázi, že za vše může psychika pacienta. Pravda to je, všichni ji znají, ale málokdo jí chce, anebo umí rozumět. Tady narážím např.na úrazy. Ty jsou, tak jako děti, zvláštní kapitolou. I když patří k tématu jednoznačně, protože rozhodují o změnách v životech lidí poměrně dost zásadně. Jde ale o somatika zbloudilců a lidiček, co tzv. čekají na poslední moment. Ale o tom si napíšeme zase příště.
Psychosomatika určuje odborník v terapii a následně s nimi pracuje do úplného vyléčení dlouhé hodiny, měsíce i roky. Proto nelze zadat cílenou radu. Tedy vezměme člověka od hlavy tzv. letem světem.
Hlava
– Mozek – veškeré poruchy vnímání, nádory na mozku, zapomínání apod. ukazují, že člověk něco špatně chápe v daném čase, nikoli navždy. I když to pochopení může trvat.
– Oči – nechci, anebo nevidím něco podstatné, co bych měl.
– Uši – nechci, anebo neslyším, co bych měl.
– Ústa – nechci, anebo neříkám pravdu, protože se nehodí, popř. nemohu.
– Obličej – nejsem upřímný ke svému okolí, musím, anebo chci hrát hru.
– Vlasy – schovávám se za svou podstatou, anebo proklamuji jinou podstatu, za kterou se schovávám (velmi často „holé lebky“- ať už chtěně, nebo z důvodu funkce hormonů – něčí přejatý názor, ne můj vlastní).
– Krk- vyslovit – mluvím, co nechci, nebo mě naučili a stejně to nejsem já, co bych řekl, popř. mlčím – introverti.
Hruď
– Plíce, průdušky – neumím rozdýchat nastalou situaci, vnucenou okolím, rodinou, politikou atd.
– Srdce – nevyrovnané emoční stavy, zrada, ublížení, strach.
Břicho
– Žaludek, jícen a žlučník – nemohu strávit to, co jiní nastavují, anebo se mi děje.
– Játra, slezina – akutní zloba, naštvání, nesnášenlivost.
– Střeva – nemohu strávit, co žiji.
Ženské orgány, prsa – akutní stres z nedostatku času být ženou – dnes častý jev. Nároky okolí a okolností ve spojitosti s dětmi (možnými anebo žijícími). Zejména ale stav nekomunikace, či problému v původní rodině, anebo s vlastními dětmi, nechtěné potraty atd..
Prostata – taktéž civilizační nálož na muže, nestíhám být otcem, když děti mám, nebo se nestýkám, nevidím stabilitu otcovskou anebo partnerskou, popř. nemám „koule“- sebedůvěru budovat – strach.
Kyčle – nefunkční letité plány.
Ledviny, močovod – trubice, měchýř – vztahy v rodině a s nejbližší rodinou, nevydařené vztahy a žádné vztahy dlouhodobě.
Končetiny
Ruce
– levá – poddajnost a nutnost změny.
– pravá – přílišná nálož, ubrat od povinností a snahy.
Nohy
– levá – nevracet se do minulosti, ukončit zastaralé.
– pravá – vykročit vpřed, nutnost změny, velmi akutně a rychle.
Psychosomatika těla jsem popsala velmi stručně, vím. Šlo o zásadní pochopení těla a jeho projevů.
A vrátím se k vyučované i nevyučované historii, která je hlavním důvodem, proč jsme „zdědili“ ona mentální somatika ve hmotě. Máme se totiž učit.
My – Árijci, jsme pátou rasou zde na Zemi a přejímáme a znovuobjevujeme moudrosti předané a dávno znalé. Vzhledem k neblahé evropské zkušenosti válkou, vedenou ztracenou duší, která se vtělila jako Adolf Hitler, máme mylnou představu o slovu „Árijec“. Jako pátá rasa jsme proto tak barevní…to je fyzický důkaz potop světa. A nejde o modré oči, blond vlasy…to byl diktát člověka, vtěleného ďábla, který měl psychickou poruchu a mnoho informací o rasách před čtvrtou světovou potopou na planetě Zemi. A protože chtěl Zemi uchvátit, diktovat, poupravil si znalosti k obrazu svému a běžný člověk nevěděl, že lže. Jen věděl, že koná zlo.
Tedy Árijci – naše rasa, převládla po poslední potopě na planetě Zemi, v roce cca 11.500 př.n.l. Převládla! Zůstala! V oné pusté Zemi, zpustošené potopou po střetu s planetkou (často jmenovaná jako Trinitat apod.). Vznikli jsme ale o stotisíce let dříve, po boku předchozí rasy Atlanťanů. A spolužili mnoha let, mnoha tisíce let. První, ale zásadní potopa Atlantské říše, byla už dříve, po čtvrtém posunu pólů Země o 6.666 km, cca před 850.000 lety, kdy už naše rasa Árijců existovala…v plenkách, ale byla.
Nicméně, po poslední, beze změny pólů Země, menší potopě 11.500 př.n.l., jsme uplatňovali znalosti předchozí rasy. A budovali za pomocí učitelů (Atlanťanů) opětovně svět, přežití a zdraví. To je základem přežití hmoty – lidského těla.
Od té doby už jsme si na pokrok zbyli skoro sami. Poslední žijící poloatlantští učitelé, potomci dvou ras na Zemi, zemřeli v období asi 18 – 16 tisíc let př.n.l.. Kupodivu nikoli jedem (úklady vedoucích rodin), ale hormonální nevyvážeností metabolismu. Hmota se sama rozhodla na základě mysly. Začaly boje nikoli s „bohy“, ale o moc. O půdu, nerostné bohatsví, zlato, peníze a jiné pitominy zemského charakteru. Opět o moc a nadvládu, na čemž už po druhé po roce 11.500 př.n.l. skončili vůdci – Atlanťané. Tentokrát vědomě. Předali a mohli odejít v klidu. Jak v Egyptě, tak v dnešní Číně a Tibetu (což jsou tehdejší světová centra přežití rasy – lidí, po posunu a potopě kontinentů). Předali ze starého potopeného kontinentu vše.
Ze znalé historie víme, že 3.000 let př.n. l. už psychosomatické nemoci uměli celostně léčit právě v Číně, díky generaci císaře Nung. Vznikla tzv. Ayurvédská medicína, což je tzv. celostní medicína, ke které se znovu navracíme. Ale pozor, ve stejnou dobu v Egyptě jedeme stejný příběh. Díky Atlanťanovi jménem Imhotep, řekové ho nazývali Hermes Trismegistos, jehož aritmetiku převzal Pythagoras půl století po Kristu. Nutno dodat, že Imhotep a Trismegistos je tatáž osoba, byť se v dějinách objevuje po 3.000 let. Délku jeho působení na Zemi není třeba dnes řešit. Asi chápete s prozrazením ras a jejich učitelů. Tentýž „člověk“- hmota, se v Bibli objevuje jako Melchísedek, syn královny ze Sáby a krále Šalamouna. Vtipné je si srovnat léta opětovného se objevení Melchísedeka na Zemi, kdy ji opouštěl a zase se vrátil, to jaksi Vatikán nestihl vymazat. Nutno dodat, že královna ze Sáby byla sice Etiopanka, ale potomkem čtvrté rasy. Proto se zdála Árijcům jako kolohnát (výška), ale byla neskonale chytrá a bystrá. Solomon byl Árijec, takže menší a bystrý panovník, ale šlo o moc a rozum – už v té době. A vědoucí Sábanka si Melchísedeka (syna) odnesla v lůně – břiše…, aby pokračoval v dalších vtěleních. To nastalo Melchísedekovi v 7. století př.nnl. – jako Zarathuštra v dnešním Íránu. Vtělil se, pardon, narodil se v Persii se jménem Zardušt. A opět se zapsal do dějin, jako Zarathuštra, latina ho přejmenovala na Zoroaster. Odevzdal novodobým lidem veškeré znalosti o hmotě a její návaznosti na psychickou energii a stav mysli. Dohledatelně historicky první psycholog na Zemi.
No a pak přichází velmi známé, 100%ně Árijské pokolení:
Vzpomenu v základu mistra lékaře Hippokrata, zakladatele celostního léčení, cca 500 př.n.l. Od něj jako lékaře a filosofa aj. jde dnešní přísaha stejného jména VŠECH dostudovaných lékařů. Bohužel, zadal pravidla, ale neočekával neřešení celostní medicíny. Trvalo mnoho let, než jeho učení přejal v 10. století n.l. Avicenna, vycházel z léčebných metod a zápisů Avesty (žijícím někde kolem našeho letopočtu, okolo nového startu od nuly na náš letopočet). Středověkým mistrem celostní medicíny v Evropě byl cca v 16.stol. Paracelsus. S dovolením pominu nejlepší pitavaly n.l. po Kristu, pana Galéna (cca 200 n.l.) a pana Dr.Jeséniuse (cca 16-17.stol.n.l.). Nejde o celostní léčbu, i když donesli lidstvu mnohé informace o lidském těle.
No a píšeme 21.století, vivat! Vivat k návratu psychosomatik a pochopení opětovné spojitosti nemocí duše a těla. A i když se tato starobylá věda opět poskromnu dostává k lidem, bude to opět trvat pár desetiletí. Inu, vývoj má čas a žádá si i oběti. Tak, jako dnes farmaceutický průmysl, tak i hořící hranice pro „bezvěrce“, v totalitě středověku. Vědomosti už jsme získali a je na každém z nás, jak je použijeme. A hlavně!, předáme, anebo také ne, dalšímu pokolení.
Lucie
Vědomé a řízené dýchání sate, satori a sati – taoismus
Hranice lidského věku se neustále prodlužuje a počet lidí, kteří se dožívají vysokého věku stoupá. Na druhé straně se v populaci také vyskytuje stále více zdravotních problémů, jež jsme si zvykli nazývat civilizačními: mozkové a srdeční příhody, astma, zhoubné nádory apod. Co dělat pro to, abychom byli zdraví, aktivní a vitální v každém věku? text: Angel Buna foto: Shutterstock.com Zdánlivě je to jednoduché – je třeba vyhýbat se stresu, mít trvalý aktivní přístup k životu, přiměřeně se v závislosti na věku věnovat každodenní- mu pohybu a také dodržovat životosprávu, která tělu prospívá.
Pravidelným pohybem zvyšujeme příjem kyslíku, což je nezbytné pro přísun životní energie. Když to však přeženeme a tělo zatěžujeme více, než je zdrávo, protože si chceme dokázat, že to ještě zvládneme, ublížíme si. Do organismu se dostane ještě více kyslíku a tvoří se tzv. volné radiká- ly, které jsou příčinou dosud neobjasněného přetrvávání svalové bolesti. Právě ta je prvním upozorněním a příznakem nemoci. Nadměrnou tvorbu volných radikálů vyvolanou enormním tělesným cvičením lze považovat za přímou příčinu nemoci....
Článek od našeho bývalého kolegy který u nás pracoval v minulosti na lince č.4
Ing. Angel Buna
Pokračování zde v PDF
Rizika a nežádoucí účinky při výkladu karet
Dotazovat se na minulé, současné či budoucí situace, zdraví, vztahy, lásku, peníze a další podobné nejčastější věci nemusejí být vždy bez nežádoucích účinků či vedlejších rizik. Jsou ale i situace, kdy karty neodpovídají, a to z několika důvodů.
NESMYSL
Jestli vám karty při vykládání nedávají smysluplnou odpověď, přestože jste vynaložili veškerý váš um, nebyla vaše otázka jednoznačně položena či správně formulována.
SEBEKLAM
Existují rady, poučení a varování, ale nechceme je slyšet, protože se s našimi představami neshodují.
ZÁVISLOST
Tázající se může stát na výkladu karet závislým. Svá vlastní rozhodnutí přenáší na výklad karet a dochází pak u něj/ní snadno k odmítání vlastní odpovědnosti za svůj život.
VLASTNÍ ODPOVĚDNOST
Zcela byste se měli vyvarovat alibismu, tedy toho, aby jste z karet udělali viníka. Například: "Karty mi přece radily, abych udělal/a to či ono a nedopadlo to podle mých představ, protože já to chtěl/la přece trochu jinak...“. Hned musím vyhledat kartářku, aby mi řekla, kde se stala chyba a aby znovu vyložila A LÉPE !!!
VAROVNÝ VÝKLAD
Pokud vám při výkladu vycházejí negativní prognózy nebo chcete-li negativní karty, mohou při výkladu odrážet jen aktuální situaci. Nezoufejte! Dobrá kartářka by vám měla říci, že i přes varovný signál, můžete ještě budoucí události vlastním přičiněním pozměnit nebo ovlivnit. Rozhodně je nevhodné a bezvýznamné pokládat opakovaně až chronicky jednu a tu samou otázku dokola, a doufat, že vám vyjde jiná karta. Stejné je to i s požadavkem na přesné určování termínů a časů a problematická je i otázka „Jak brzy/pozdě/do kdy přesně? Každý z nás, na tomto světě, přestože čas byl stanoven a měří nám stejnou měrou, je každým z nás vnímán odlišně. Dva jedinci mohou vnímat stejnou situaci naprosto rozdílně. Dříve než začnete vykládat karty jiným, je dobré se je naučit vykládat hlavně sobě.
DISKRÉTNOST A KOREKTNOST VYKLADAČE
Nikdy nepoužívejte svoje poznatky o „klientovi“ k tomu, aby jste jím/jimi manipulovali. Nikdy tyto informace a poznatky nesdělujte třetím osobám !!! U výkladu karet je dobře být v dobré psychické kondici, citlivý, taktní optimisticky naladěný i shovívavý a diskrétní. Diskrétnost je zákonem pro všechny, kteří přicházejí do styku s osobními informacemi či údaji jiných osob. Není to někdy jednoduché, ale tohoto stavu, optimistického a shovívavého lze v relativně krátké době dosáhnout meditací nebo relaxací.
Vaše - AlliRose
AlliRose: Magické vánoční zvyky a kouzla
Vánoce patří bezesporu k nejkrásnějším svátkům celého roku. Naši předkové nežili v takové stresu jako my, proto si mohli dopřát době vánoční více volnosti a času. Vánoční čas je i dnes opředen vánočními pověrami a zvyky. Vánoční stromek byl do Čech dovezen z Německa v polovině 19. stol. Byl symbolem štědrosti a božího ráje.
Nicméně se dochoval zvyk věštit na Štědrý den, například když hospodyně zadělala na vánočku vycházela do zahrady a holýma rukama od těsta objímala strom, aby přivolala hojnost úrody.Uctívala se také zvířata, že na Štědrý den dostávala zbytky od večeře. Drobky se házely do ohně, aby neškodil a do studně, aby po celý rok zůstala čistá. I v dnešní době se rozkrajují jablka a ořechy.
Kříž v semenníku a prázdný ořech znamenalo neštěstí a smrt, hvězda a plný ořech naopak štěstí.
K dalším vánočním zvykům patří lití olova a pouštění ořechových skořápek se svíčkou v nádobě s vodou. Skořápka, která zůstala u kraje znamenala, že člověk zůstává po celý rok doma, naopak pluje-li doprostřed, bude cestovat, převrátí-li se, znamená to smrt. Pluje-li skořápka bok po boku s jinou, čeká dotyčného láska nebo výhodná spolupráce. Čím dříve se "najdou" - dotknou skořápky na hladině, tím rychleji se lidé setkají, najdou jeden druhého. Pokud se skořápky všech členů semknou do kruhu, znamená to bezpodmínečné a čisté vztahy.
Zůstane-li jedna skořápka uprostřed osamocena ukazuje, že majitel této skořápky potřebuje nutně pomoc a ochranu. Pokud jedna skořápka potopí jinou, je majitel útočný, je-li jedné z nich majitelem manžel/ka jedná se o rozchod. Děvčata házela o Štědrém večeru střevíc a kam se obrátila špička, odtud měl přijít ženich. Značný význam se přikládal a někde stále přikládá, počtu osob u společného stolu štědrovečerní večeře. Sešel-li se u stolu lichý počet osob, jeden ze stolovníků měl do roku zemřít. Po večeři se hned nevstávalo od stolu, aby slepice nezanášely. Všichni vstávali současně, protože ten, kdo by vstal první, by se nemusel dočkat příštích Vánoc. Stejný význam měl i zvyk, že na Nový rok nikde neviselo prádlo.
I v nynějších dobách posvátná rostlina keltských kněží - Druidů - jmelí, ochraňuje obydlí před zloději a živelnými pohromami. Jmelí má být zavěšeno u vchodu do bytu (případně na lustru), aby zabránilo možnému vstupu nečistých sil. O půlnoci se doporučuje sníst dvanáct kuliček hroznového vína jako symbol hojnosti peněz.
Přeji vám krásný vánoční čas plný radosti, pohody a Božího požehnání.
Hledání
Od mala jsem měla neustále pocit, že mi něco chybí. Jako dítě jsem vůbec nevěděla co to znamená. Nerozuměla jsem pocitům prázdnoty, které jsem měla. Cítila jsem se sama a opuštěná. Opuštěná ve svém vnitřním i vnějším světě. Ale co dělat? Cítíte se divně, jste dítě vedené někým jiným a jeho představami a vy víte, že to pro vás není to co hledáte, ale nemůžete nic dělat, protože tu není nikdo, kdo by vám dal to, co vám chybí. A tak žijete život někoho jiného až do chvíle... do chvíle, kdy už to tak dál nejde! Začnete hledat. Ale co vlastně hledáte? Lásku? Porozumění? Přátele? A uvědomíte si, že vlastně všechno co nemůžete popsat slovy je to, co vám chybí. Hledáte vnitřní harmonii, naplnění a novou cestu. Nic co vám dává vnější svět, ale ten váš vnitřní. Jenže pokud si neuvědomíte, že pouze hledat nestačí, uplyne mnoho času a vy se cítíte stále jako jen nenaplnění hledači. Co tedy s tím?
Je mnoho duchovních metod, cest a stylů jak najít to, co nám schází.
Jenže je dobré si uvědomit, že tato cesta je pouze na vašem vnitřním kompasu.
Všechny cesty venku jsou krásné, motivující a inspirující, ale ta vaše správná cesta je jen u vás, ve vašem srdci.
Tam najdete jedinou správnou odpověď na vše co potřebujete ke svému hledání nalézt. Pokud se vám podaří naslouchat svému srdci, najdete všechny odpovědi. Vaše osobní intuice je jediná správná. Ať to myslí vaše okolí jakkoli, je to jen pouhá inspirace, kde můžete navnímat co z toho je i pro vás dobré, ale co už je někoho jiného.
Víte, kolik je lidí na světe, tolik je pravd. A všechny jsou správné. Tedy i vaše pravda je nenahraditelná a pro vás ta správná.
Dělejte co vám říká srdce, poslouchejte jeho vedení a uvidíte, že se nespletete, protože i když vás potkají situace, které se vám nelíbí, tak je to pro vás zdroj informace jak to už ve svém životě nechcete. Teď nemluvím o karmické zátěži, ale pouze o tady a teď. Pokud na nějakou dobu potřebujete průvodce, tak to je v pořádku, a ono to stejně jinak nejde, než začít s někým kdo má zkušennost /jako když nás rodiče učí chodit/, ale svou cestu po které půjdete, si musíte stejně najít sami.
Prošla jsem tímto hledáním a jsem nesmírně šťastná za lidi, co mě mnohé naučili, vedli a inspirovali. Bez nich bych nebyla tam, kde jsem dnes. Ovšem svou vlastní cestu jsem si musela najít sama. Cestu k lidem, lásce a otevření srdce všem duším.
Mým životním krédem je jediné slovo: Láska.
Přeji vám, aby jste našli klíč k odemčení svého, třeba i bolavého srdce.
A pokud budete cokoli potřebovat, třeba jen vyslechnout, sdělit vaše pocity, starosti ale i radosti, jsem tu pro vás.
S láskou vaše Zdenča.
